Historie Sokola Vrát.

V Dějinách tělocvičné jednoty Sokol ve Vrátě, které sepsal Jan Hoření je uvedeno: "Poměry všeobecné byly zcela klidné. Vesnice naše žila tiše a hladinu našeho života klidnou a tichou nerozvířila naprosto žádná význačnější událost po dlouhé časy. Jen spory rodové, prastaré někdy zasáhly i do života veřejného....Život společenský kolem let založení byl krásný, vzájemný a pospolný, bylo zde plno mládeže, veselé, snášející se a vesnice naše se svojí školou byla střediskem i mládeže přespolní..." Rukopis dále podrobně popisuje nadšení příznivců cvičení, kteří svůj zájem rozvíjeli již mnoho let před založením Sokola.

Jednotu Sokol ve Vrátě založili občané Vrátu a Prosíčky za pomoci občanů Železného Brodu. Podnět k založení jednoty dal Jan Hoření, dělník, elektrotechnik z Liebigovy továrny v Železném Brodě. Jeho počin byl zcela jistě motivován zakládáním jednot v okolních městech a obcích - Líšném, Železném Brodě, Chuchelně a jinde. Ustavující schůze tzv. tělocvičné jednoty Sokol Vrát se uskutečnila 16. srpna 1897.

Jednota byla zaregistrována Krkonošskou župou v Jilemnici 3.října 1897. Počet zakládajících členů byl 37 mužů různého stáří, z čehož pouze 7 členů bylo cvičících (situace velmi podobná té dnešní). Cvičilo se hlavně ve školní tělocvičně. Po čtyřech letech trvání získala jednota povolení cvičit v novém tanečním sále, který byl používán až do roku 1920, do doby postavení vlastní tělocvičny. Činnost jednoty byla v prvním období trvání, tedy až do vypuknutí 1. světové války , velmi různorodá a pestrá. Vedle vlastních aktivit tělovýchovných byl Sokol organizátorem všech kulturních akcí obce, především divadelních představení. Od roku 1913, kdy do jednoty poprvé vstoupily také ženy, připravovali členové jednoty až čtyři divadelní představení ročně. Divadla byla doplněna hudebním doprovodem. Od roku 1921, kdy byl v obci ve velké míře pěstován sborový zpěv (zkoušky 1 x týdně) byly dokonce nastudovány operety. Ve vsi, ale i v širokém okolí byli vyhlášení nejen hudebníci, ale i výborní zpěváci. Vedle těchto kulturních aktivit se samozřejmě členové věnovali vlastnímu poslání jednoty. Účastnili se všech cvičení svého okrsku, vybraní členové cvičili pravidelně na všesokolských sletech v Praze.

Činnost jednoty byla několikrát přerušena - poprvé v období první světové války, kdy téměř všichni členové postupně narukovali. V roce 1917 tak činnost jednoty ustala. 15 bratrů vykonávalo vojenskou službu, 1 bratr vstoupil do legií v Rusku, 3 bratři zahynuli v Karpatech a 1 v Srbsku. Ostatní členové utvořili jakousi domobranu a hlídali vesnici. Po roce 1918 se život jednoty změnil. Nadšení z vlastního státu motivovalo občany k větší soudržnosti. Jednota měla pravidelné schůze správního výboru, ve cvičení byla vrátská jednota jednou z nejlepších. Účastnila se pravidelně závodů a všech akcí Jilemnické župy. Největším činem v tomto období však jistě bylo postavení vlastní tělocvičny, při nemalém nákladu 120 tisíc korun a dluhu 90 tisíc korun. Stavba sokolovny sice jednotu na dlouhé roky zadlužila, výbor se dokonce musel ucházet o ministerskou dotaci. Obec však získala stánek, který je dodnes jedinou kulturní institucí.

Zajímavá je i zpráva o získání licence "ku kinematografickým představením", z roku 1926, která měla pomoci získat prostředky na zadluženou tělocvičnu, a která bohužel také vyvolala jeden z největších sporů se sousedními jednotami (Loučky). Tento spor skončil až soudním jednáním sice ve prospěch vrátské jednoty, ale na dlouhá léta udělal mezi "sousedy" zle. Ve vrátském kině se pak promítalo ještě dlouho po druhé světové válce.

Stejně jako první válka omezila činnost jednoty, i v letech 1939 -1945 nebyla z pochopitelných důvodů činnost jednoty nijak pestrá. Bohužel však krátce po jejím skončení nedošlo k oživení tradice jednoty Sokol, ale k nepsanému zákazu jeho činnosti. Navíc obyvatelé obce měli vážnější starosti. Likvidace firem, zestátnění osobních majetků a v neposlední řadě i násilné zakládání zemědělského družstva - vše, co přinesl rok 1948 - mělo vliv na to, že činnost jednoty Sokol Vrát v těchto letech ustala. Teprve 60.léta znamenala částečnou změnu. Nikoliv však politickou, ale změnu ve vztazích mezi lidmi. Jednota - tehdy již tělovýchovná, se stala opět centrem kulturního dění. Pamětníci jistě vzpomínají na letní i zimní karnevaly a na jejich organizátory, kteří již nejsou mezi námi, jako byl např. pan Karel Hlaváček, ale i na činnost těch, kteří před nedávnem předali tuto štafetu "mladým". Oldřich Neruda, Vladimír Bergl, Antonín Wunderer, František Klápště, Josef Šulc, Karel Vele - to byli hlavní organizátoři dobré zábavy a dobrých sportovních akcí ve Vrátě.

Věřme, že těm, kteří toto žezlo převzali v roce 1989 se bude dařit právě tak. Přejme jim všichni v této práci hodně zdaru už proto, že jejich situace je dnes mnohem složitější. Lehčí v tom, že že jejich aktivitu nebude podřízena politickým cílům poúnorové elity, složitější a náročnější v tom, že především meziválečná léta činnosti vrátského Sokola nastavila před současnému vedení Sokola vysokou laťku - být v obci nositelem nejen sportovních, ale i kulturně společenských aktivit celé obce.

PhDr. Vladimíra Jakouběová