Historie Vrátu

Stručný přehled historie obce Vrátu.

Kdy a kým byla dnešní zemědělská půda Vrátu prvně odlesněna a prvně zemědělský využívána není známo. Pozůstatky nějakého prehistorického osídlení nebyla nalezeny v pozdějších dobách snad jen lovci zvěře náhodně zavítali na britské rovinky-planiny, uzavřené dokola prudkými srázy a skalinami, zarostlými divokým lesem a křovinami.

Pozdější, již historicky doložené bylo ovládnutí celého severovýchodu zeměslovanským kmenem Charvatů-Pšovanů. Zda se tito podíleli na kolonizaci vrátska není známo.

V historické době českých knížat a králů, panoval na celém severovýchodě české země, slavný rod Markvarticů, do jehož územního majetku také vrátsko patřilo. 

Heřman Markvard-Černý z Ralska měl 4 syny: Jaroslav uváděný r. 1234 – 6-1269, psaný z Hruštičce a později z Turnova (Trnova), měl opět 4 syny.

Beneše z Dětenic na Libáňsku,

Havla tzv. Ryba z Rohozce, který tento hrad založil asi r. 1280, a Voka se Zdeňkem, kteří se podělili o dědictví na severovýchodě území. Zdeněk přejal jihovýchodní díl a založil svůj hrad Valdštejn

Na Voka připadnul severovýchodní díl území od Hruštičce až za horu Kozákov, kde si na skalách postavil také svůj hrad Rotlenstein-Rotštejn asi kolem r. 1280 – 1290. K panství Rotštejnskému získal Vok dědictvím mezi jinými také ves Vrát, jak je tato uváděna v Deskách při sporu Voka r. 1318 – 1325 v Tab.vet.n. 327/D IV-618 a. Toto je zatím první řádná úřední zmínka o existenci vsi –Vrátu, jako dědičné poddanské vsi panství Potštejnského.

Ves Vrát existovala tedy již před Vokem Markvartem, na markvartickém rodovém území, na panství Hruštičko-Turnovském. resp. Rohozeckém, příp. ještě dříve již pod panstvím dřívějších Markvarticů. Kdy došlo k osazení vsi Vrátu není známo.

V Deskách je také uvedeno, že „Vaněk z Vrátu sloužil Potštejnským pánům“ a k roku 1325 je uváděn „Správce Hošek z Vrátu“ (viz. Tab.-65.) Zda službu, nebo správcování na hradě Rotštejně, nebo službu a správcování na panském dvoře, čin statku na Vrátě, není zatím známo. Mohlo by se jednat o službu sovodníka, zemana, nebo malého šlechtice. Na Vrátě ani v jeho blízkosti se nenalezly nějaké pozůstatky starého osídlení větších rozměrů, zdiva po nějakém dvoru, tvrzi apod. Starobylé je jen to pojmenování Vrát – Wrata, které svědčí o nějakém větším uzavření, snad stezky, dvora, nebo uzavření konce statku – panství?

Brzo po roce 1325 Vok z Rotštejna zemřel. Dědicem byl syn Zdeněk a dalším majitelem opět jeho syn Jan z Rotštejna, který je znám jako místopurkrabí pražského hradu r. 1407 – 1412. Vdova Žofka z Rotštejna roku 1415 prodala panství pánům Paldrum z Vařin. Vaněk Paldra z Vařin se však roku 1439 podpisuje již jen z Vařin seděním v Klokočí. Hrad snad zašel již v husitských válkách a byl neobydlitelný. Zbylé statky pak spravovali sirotci Vaňka a r. 1454 také Bohuš z Kováně a na Frydštejně. Potom se několikrát vyměnili vlastníci panství, až nakonec byl spojen s panstvím Skalským. (Hrubá Skála)

Jak to bylo s poddanskou vsi Vrátem naloženo není známo, ale zdá se, že r. 1458 – 1559 již Vrát patřil přímo pod panství Rohozecké.

Roku 1439 – 1468 by Rohovec patřil Jindřichu z Michalovi (synu Kruhulaty), r. 1474 Mikuláši z Valdštejna, Janu Tovačovskému z Cimburka do r. 1502, který zapsal Rohovec své matce Johance z Krajku a následujícímu dědici Kurátovi z Krajku, od r. 1534 následuje Volf sir. z Krajku, který ihned panství postoupil nástupci Janu z Vartemberka, nejvyššímu purkrabímu království českého.

Zprávy o obci z Vrátu.

„Až do 13.stol., pokrýval horský obvod země české pomezní prales, který nesměl býti roubán a mýcen, aby byl přírodní obranou knížectví!“

 Hloubka této přírodní ochrany hranic byla jistě nestejná. Řídila se terénem, horstvy, přístupností ap. v naší blízkosti, přichází v úvahu i horský zlom, Ještěd – Kozákov - Tábor, který výrazně odděluje jižní rovinné a úrodné kraje, od severních podhorských lesnatých oblastí, který jistě již od pradávna zabraňoval předvěkému i pozdějšímu osídlování a využívání těchto podhorských a horských oblastí.

V celém tomto zdejším podhoří, nenalezly se také žádné pozůstatky sídlišť pravěkého osídlení (hroby, nástroje ap.) a předpokládá se, že území bylo povětšině divoké a neschůdný prales.

Zdá se, že ani předvěké kmeny Keltů, Markomanů a Bojů, se v těchto horských oblastech neusídlili. Snad teprve pozdější doby, hlavně při stěhování národů a při velikém osídlení severovýchodního území naší země slavanskými kmeny Chrvatů-Pšovanů asi od 6-7 stol., mohlo se již osídlení částečně dotýkat naší podhorské oblasti.

Snad již na úsvitu našich dějin, snad až později v historické době knížecí, lze předpokládat vznik prvních cest do lesů a prvních přechodů do sousedních krajů polských a lužických, vytyčení ztezek a strážních míst na jejich ochranu. Snad válečné výpravy i lovci první pronikli do těchto nepřístupných, divokých lesů pohraničních. Jen náznaky a pozdější zemské ztezky nás poněkud orientují.

Také silný slovanský kmen Charvatů-Pšovanů, který dlouho osídloval severní a severovýchodní oblasti země, jemuž vládl vévoda na hradě Pšov-Mělníce, ztrácí později svou politickou moc. Počátkem 11. Stol. Nalézá se celá, někdy vévodská charvátská oblast již podřízena knížeti pražskému a správou příslušná kraji boleslavskému. Majetkem knížecím staly se tak všechny kraje vévodské a také všechen hvozd pomezní. Osídlené obyvatelstvo se časem smísilo s pozdější českou a německou kolonizací-osídlováním.

Na konci 12. stol. vládne nad celým krajem od Ralska a Ještědu, až do hor Jizerských a Krkonoš, mohutný panský rod Markvartinský. O jeho původu nejsou přesné zprávy, také jak nabyli první Markvartici tohoto obrovského území. Zda dědictvím po předcích, či zdarů knížecích za zásluhy, neb koupi, či moci a násilím.

„Sedláček“ ve své díle „ Hrady a Zámky“ uvádí o Heřmanu Markvartovi, podle V. Břežana ze starých rodinných pamětí, že první Markvart pocházel ze Srbské země Míšenska-Lužice a usadil se pod horou Rálsko. Poněvadž kníže Soběslav měl za manželku Elišku dceru Měštka Str., tedy také původem ze severního sousedství naší země, je zde doměnka, že Markvart mohl přijít do Čech v souvislosti s tímto sňatkem a získat zde vysoké úřady a velké bohatství.

 Jak je z předešlého výkladu zřejmé, území našeho okolí a vsi –Vrátu, přináleželo vždy pod panství a poddanství rodu Markvartickému a jeho rodovým državám. Jak a kdy došlo k osídlení vsi Vrátu není známo.

Vok z Rotštejna (patrně syn, nebo vnuk zakladatele hradu) míval v letech 1318 – 1325 časté spory se svými příbuznými i s mnoha pány a zemany z boleslavska a hradecka, kteří mu přepadali a loupili na vsích jeho potštejnského panství. Mezi jinými je rovněž jmenována ves Vrát – Wrata. (viz Tab.vet.n. 327 /D IV-618 a.)

Tento soudní zápis je zatím první objevená zmínka o existenci vsi Vrátu, jako dědičné poddanské vsi panství Rotštejnského (viz. další staré záp.)

Ves Vrát byla Vokem Potštejnským, z rodového území Markvartického, zděděna a existovala tedy již mnohem dříve pod panstvím Hruštičko-Turnovským, příp. ještě Rohozeckým, nebo ještě dřívějším základním územím rodu, panstvím Markvarta markraběte Děčinského v letech 1197 – 1228 (nebo dříve?) 

Podle historika Šimáka, docházelo ku vzniku osídlení v našem území, někdy ve 12-13 stol, ze snahy knížat a panstva o využívání odlehlých území země. Na osídlení se ve větší míře podílelo také cizí, hlavně povolávané německé obyvatelstvo.

Po smrti Karla z Vartemberka roku 1612, rozdělili se jeho synové Jan, Jiří a Otta panství Rohozecké, 4-tý díl Turnova a asi 12 vesnic. Poněvadž si Otta zalíbil ve svém díle přepeřském, rozdělili se oba bratří ještě roku 1613 o statek Skalský. K panství Rohozeckému připojili ještě následující díl: Zbiroh hrad pustý a pod ním 5 lidí osedlých, vsi Mnichovka, Loučky, Besedice, Vranové, Líštný, Vrát, Propastný, Chloudov, Koberové, Hamštejn, Zásadka, Záhoří, Pipice, Dlouhý, Smrčí, městečko Brod, Brodce, Pelechov, Proseč, Bytouchov, Spálov, Malá a Velká Horka, Střevelné, Jirkov, Radčice, při Brodu mlýn Hoření a Dolení, hamr želený nad Brodem, Vápenice pod Vraty, rybníky, loučka, řeka Jizery a jiné vody a lesy (DZ 187 N 18).

 Roku 1615 dne 30.3. prodal Otta z Vartemberka, panství Skály s dvorem poplužným ¼-tinou Turnova a 43 vesnic (Vrát není jmenován) Albrechtovi Janovi ze Smiřic za 38.250 kop grošů. Tento známý bojovník stavovského povstání zemřel náhle r. 1618 a panství Skály sdílely potom osud jako všechny jeho ostatní panství – konfiskaci. Stejný úděl potkal i Vartemberka a všechny jejích majetky byly konfiskovány.

 Nešťastnou bitvou na Bílé Hoře, ztratilo České království svoji samostatnost, odbojná šlechta své majetky i hlavy. Velká část národa byla pro víru ze země vypovězena a zbývající obyvatelé nemilosrně rekatolisovány. Tuto národní katastrofu, ochuzení a poddanství Habsburkům zvětšila potom ještě nastalá 30-letá válka, kdy hordy válečníků většinou cizinců mnohokrát ničily zemi a obyvatelstvo. Zvláště na venkově zůstaly mnohé grunty i celé vesnice vypálené a opuštěné.

 Vítězný císař Ferdinand II. potom výhodně prodával a rozdával ukořistěné majetky svým vojenským pomáhačům, převážně cizincům. Tak roku 1623 získal mnoho panství v severních čechách, císařský generalisimus a pozdější vévoda frýdlantský Albrecht Eusebius z Valdštejna. Roku 1628 postoupil Valdštejn panství Rohozecké, Skalské a Semilské, svému generálu Mikuláši svob.p. Desfours z Mont et Eclien Ville. Po zavraždění Valdštena r. 1634 připadla panství Desfousovi dědičně. Tento cizí generál byl později povýšen do čerské šechty s titulem hraběte a držel vysoké úřady. Rod Desfoursů v čechách zdomácněl a svými potomky držel získaná panství přes 300 let, až do roku 1945. V předávacím zápisu je uvedeno „s městečkem Žel.Brodem a 29 vesnicemi,“ včetně Vrátu.

 Z uvedeného přehledu majitelů panství je zjištěno, že stará ves Vrát sdílela své životní osudy pod panstvím rodu Markvarticů, kterými byla pravděpodobně i založena a jehož pozdějším rodovým potomkům v poddanosti sloužila kaž do Bílé Hory. Zprávy o její staré existenci jsou jen velmi skromné, ale jinak zaručené. Ve starých análech Zemských desk a urbářích panství je ves Vrát jen jmenována ve výpočtu vesnic, při majetkových přesunech, při dědictví, při prodeji, nebo soudní při. Malá známost starého Vrátu byla asi zapříčiněna, jeho osamělým uzavřením v lesích s obtížným přístupem, bez větší komunikace a také, že zde asi nebylo většího hospodářského dvora, ani tvrze. Její uzavřenost byla zase výhodou v dobách válečných, pro její bezpečnost a ochranu. Nejstarší  zpráva je z roku 1322 a 1323 a to již jako o hotové vsi.

Je tedy ten náš starý Vrát ji přes 660 let stár, ba možno říci již s určitosti na 700 let. To je úctyhodný věk sídliště volající po oslavě.

Volně zpracoval Luboš Hanšpach z podkladů pana Josefa Pally, rodáka z Vrátu č.p.3.